Drbárna

Vaše příběhy, ze kterých se tají dech a leze mráz po zádech...

Michaela, 12

Skryté číslo

Jednou jsem byla u kámošky. Její rodiče potřebovali jít do práce a její sestra byla u kamarádky, takže jsme tam byly úplně samy. Dívaly jsme se na horor. Najednou mě i kámošce ve stejnou chvíli začal zvonit mobil. Volalo nám skryté číslo. Zvedly jsme telefony a daly je oba na reproduktor. Ozval se z nich hluboký hlas a říkal: Čekám před dveřmi! Běžte otevřít nebo je vyrazím! Když domluvi, ozvalo se klepání na dveře a v tu chvíly ve filmu zaječela nějaká žena. Strašně jsme se bály a nevěděly, co dělat. Seděly jsme na pohovce jak přibité. Za pár minut na to, jsme slyšely, jak někdo dveře odemyká a vešli rodiče. Mamka měla zlomené zápěstí a táta monokla! Co s tím měl společného ten telefonát nevím, ale od té doby skrytá čísla nezvedám!

Lucie, 11

Už nikdy se ke mně nepřibližuj!

Minulý rok jsme jeli na hory, kde nám rodiče přichystali stezku odvahy. Vedla kolem hřbitova do lesa a měli jsme ji projít každej sám. Šla jsem tedy a najednou slyším strašný výkřik! Hrozně jsem se lekla a na chvilku úplně zdřevěněla. Nakonec jsem si řekla, že to nejspíš bude někdo z rodičů, ale dál už se mi nechtělo, tak jsem šla radši zpátky. V tom to začalo! Ve křoví jsem zahlédla nějaké jakoby oko, zařvala jsem a běžela domů, jenže celou cestu mě pronásledovaly kroky, které přestaly až u naší chaty. Tam jsem se zavřela a radši zalezla do postele. Po nějakém čase přišla mamka a ptala se, proč nejsem venku s ostatníma. Všechno jsem jí vyprávěla, ale nevěřila mi, tak jsem radši už zůstala v posteli. Když jsem se ráno probudila, našla jsem pod polštářem vzkaz: “Už nikdy se ke mně nepřibližuj!” Nevím, co to bylo nebo jestli mě někdo z kámarádů chtěla jen vylekat, do toho lesa ale už nikdy sama nepůjdu!

Monika a Petra, 14

Před čím nás varoval?

Jednou jsme šly s kámoškama stanovat kousek od lesa. Když byl večer, tak jsme si dělaly taborák a dlouho zpívaly. Pak už se nám ale chtělo spát, tak jsme zalezly do stanu. Najednou se nám zdálo, jakoby se zvedl hodně prudký vítr a venku jsme slyšely takový divný zvuky. Vykoukly jsme a kus před stanem stál podivný kluk, který řekl, ať rychle odejdeme. Byly jsme úplně v šoku, ale řekl to tak přesvědčivě, že jsme ho poslechly a letěly domů! Za pár dní jsme si v novinách přečetly, že tu noc zemřel v lese kluk a že se ještě neví, zda byl zavražděn nebo ho roztrhalo nějaké divoké zvíře. Došlo nám, že ten mrtvý kluk nás přišel varovat! Před čím, to ale nevíme!